V rámci ozvěn letošního Anifestu a s ním spjaté retrospektivy litevské animované tvorby proběhne v Moravské galerii v Brně filmová projekce děl Vladislava Stareviče, průkopníka světové loutkové animace, jenž svá první dílka začal natáčet právě v Litvě.
Projekci s lektorským úvodem připravila Pavlína Vogelová.
Více o autorovi pod čarou…
_________________________________________________________

VLADISLAV STAREVIČ

„V historii kinematografie existovalo dost režisérů, kteří
ji transformovali a byli pro ni velkým přínosem, přičemž
natočili velmi mnoho dobrých filmů, které dosud
oslovují lidi na celém světě. Avšak Starevič, přestože
pracoval v této sféře, nebyl jen režisérem, ale
člověkem, jehož význam a role při zakládání
kinematografie jsou prostě nezměrné, než aby se daly
předat v běžných učebnicích kinematografie.“
Tato slova pocházejí z úst ruského historika filmu Nikolaje Izvolova. Pronesl je ve filmu Krotitel brouků pojednávajícím o životě a díle Vladislava Stareviče.
Ač po rodičích Polák narozený v Moskvě, prožil na přelomu 19. a 20. stol. své dětství a rané mládí právě v této největší a nejjižnější z pobaltských republik, odkud pocházeli jeho rodiče a kde vyrůstal po matčině smrti. Zde později začal též se svými kameramanskými experimenty na zakázku Kaunaského městského muzea, které mu za tímto účelem zapůjčilo i jeho první kameru. Tehdejší ředitel muzea, Tadas Daugirdas, autora velmi podporoval v jeho snahách a byl to on, kdo mu později doporučil vydat se uplatnit svůj talent do Moskvy.
Vladislav Starevič byl znám jako vášnivý entomolog a inovátor. Takže nebylo
divu, že se rozhodl oživit právě brouky, do nichž po usmrcení vmontovával dráty tak, aby je mohl jako první na světě kádr po kádru natáčet v různých pozicích a takto je rozpohybovat. Jeho litevské období je právě spjato s jeho prvními filmovými počiny. Původně nezamýšlel stát se animátorem. To vyplynulo zcela náhodně ze situace. Nejdříve totiž zamýšlel natáčet entomologické naučné filmy. Mimo jiné platil mezi přáteli za šprýmaře. Přispíval do necenzurovaného amatérského satirického časopisu „Vosa“, maloval plakáty k filmům aj.
Jeho úplně první filmy, kde se objevili oživlí brouci, se bohužel nedochovaly. Za úplně první loutkový film v historii je považován jeho snímek Lucanus Cervus (1910). Po něm měla v roce 1912 světovou premiéru Krásná Lukanida. Z tohoto období pochází též snímek Vánoce u lesních obyvatel, jenž je sice
méně známý, ale neméně animačně inovátorský. Celosvětový úspěch
zaznamenala jeho Pomsta kameramana. Od roku 1911 spolupracoval
v Moskvě s producentem Alexandrem Chanžonkovem.
Vyprávění o počáteční tvorbě Vladislava Stareviče zakončíme opět slovy
Nikolaje Izvolova, jež zazněla ve filmu Krotitel brouků: „Není vyloučeno, že své první filmy mohl natočit ne v Moskvě, ale v Litvě. Možná i proto se tak náhle a nečekaně objevily na veřejnosti v roce 1912. To si žádá ještě prozkoumání. Avšak, je-li tomu tak, a můj předpoklad je správný, tehdy se Litva může skutečně považovat za kolébku světové loutkové animace.“
– vybráno z brožurky o historii litevské animované tvorby. Tento informační text vznikl přímo pro účely Anifestu, proto je v něm mapováno toliko obodobí spjaté s autorovým pobytem na Litvě a částečně v Moskvě. O jeho pozdější tvorbě je možno se dočíst zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Starewitch